Vítejte na našich stránkách o Rexících … a nejen o nich :)
To jsem já a moje Andrea a naše Timča :) a dohromady jsme AndyMar.
Nevím jak Andrea, ale u mě to vypadá jako podle hesla: „Za války jsme nemohli … teď můžem!“ Ze svého raného dětství si pamatuji jen jediné zvířátko (nepočítaje hospodářství vzdálených příbuzných a králíky vesměs pekáčového typu), a to byla kočička, kterou jsem měl velmi rád, a kterou jsme viděli naposledy, když se otevřely dveře na zahradu, ale to jsem byl opravdu ještě hodně malý … takže získaje různé druhy nezávislostí (na rodičích, finanční atp.) a závislostí (přítelkyně a posléze manželka, pozn. v obou případech tatáž osoba:) urval jsem se ze řetězu, respektive oba.
Vše začalo jedním roztomilým králičím beránkem – holčičkou, které vzápětí přibyl kamarád a kamarádka – s ušima nahoru. Králíčky následovali křečíci a pak se objevilo první morčátko :) K Prvnímu, jak už to bývá, přibylo Druhé a vznikl První párek no a pak následovala početní exploze. Úměrně přibývajícím morčátkům úměrně přibývalo „plastboxů“ a neúměrně ubývalo prostoru, kteráž kombinace vyústila ve vícepatrové stěnové řešení, u kterého taky zůstalo …
No a v době mez Prvním a Zatím posledním prasátkem se toho samozřejmě spousty přihodilo … zúčastnili jsme se naší první výstavy … cestovali na první výstavu do Německa … založili svou CHS … a tak pomalu objevovali „tajemný“ svět morčat, jejich páníčků a kamarádů.
Jasně, že v době mezi Prvním a Zatím posledním prasátkem se toho spoustu přihodilo … spousta se nám jich narodila, některá navždy odešla … a o tom mezi tím … o tom jsou naše stránky tak pojďte dál :)
PS: Jsme všichni strašně normální. To jen v práci, když šéf slyší o dovolené kvůli morčecí výstavě, povytáhne obočí a jen zabručí: „Jste všichni blázni … jenom já jsem letadlo“
Proč zrovna Rexíci?
Tak to vím opět naprosto přesně … jeli jsme kamsi autem a Andrea studovala zvířecí inzeráty v novinách, mezi nimi ji zaujal jeden nabízející spoustu barev i plemen morčat, mezi nimi i Rexe. Popadla nás zvědavost, jak vlastně vypadají (podotýkám, že v té době jsme znali jen morčata ze zverimexu a od babičky z králíkárny Barborku). No a když jsme později drželi na dlani toho malého ježatého medvídka, bylo rozhodnuto :) Ten z dlaně se jmenuje Norick Metropol, zlatý aguti, teď už na zaslouženém odpočinku, neustále čumákuje z klece a drze pohvizduje na holky ze sousedství, švihák lázeňský.
Z té spousty barev a barevných kombinací, chováme Rexíky aguti (protože jsou krásní), bílé (protože bílá je nadčasová) a želvovinovobílé (protože jsou flekatí). A vlastně ještě tan a fox (protože ty se líbí Andree :). Tyhle dvě poslední barvy převažují na hladkých morčatech a my jsme si dali za cíl získat v těchto barvách i Rexíky, doufejme, že se nám to podaří, takže, vzhůru na cestu …